5. část

 

V roce 1790 tvořilo Mouchnice 64 domů, ve kterých žilo 387 obyvatel. Roku 1836 postihlo obec neštěstí: epidemie cholery si během dvou měsíců vyžádala 51 obětí. I přesto počet obyvatel pozvolna stoupá: v roce 1853 má domovské právo v obci celkem 512 osob. Při sčítání lidu roku 1869 bylo zjištěno již 557 obyvatel žijících v 106 domech (do tohoto počtu není započítán dům č.p. 23, který nebyl obydlen).
Právě sčítání obyvatel nám umožňuje udělat si bližší představu o složení mouchnické populace. V inkriminovaném roce 1869 žilo v obci jen dvanáct lidí starších sedmdesáti let. Nejstaršími osobami v Mouchnicích byly Marie Zemanová (narozená roku 1785, bydlela u mlynáře Josefa Škorpila v č.p. 2) a Apolonie Hofrová (narozená roku 1786, bydlela u stolaře Matyáše Eichmanna v domě č.p. 26). Vrchnostenskou správu reprezentoval lesní revírník Antonín Pavlík (č.p. 107) a Petr Hladký, hajný ve službách knížete (č.p. 50). V obci bylo nejrozšířenější příjmení Hanák (Jan Hanák, majitel domu č.p. 9; František Hanák, majitel domu č.p. 20; Josef Hanák č.p. 28; Ján Hanák č.p. 32; Matěj Hanák č.p. 35; Václav Hanák č.p. 43; Antonín Hanák č.p. 61), častěji se vyskytují i příjmení Adamec, Bílý, Buchta, Buchýnek, Hofr, Kučera, Kučernák, Peška, Příborský, Machálek, Růžička, Sladký, Staněk nebo Žižlavský. V obci žila i jedna židovská rodina (v domě č.p. 33 provozovala hospodu a obchod se smíšeným zbožím; druhá hospoda byla v č.p. 27 a provozovala ji vdova Kučírková). Z konkrétně uvedených řemeslníků můžeme jmenovat kováře Václava Kosiře (č.p. 1), již zmíněného mlynáře Jana Škorpila (č.p. 2), koláře Josefa Cahu (č.p. 8), tesaře Josefa Příborského (č.p. 87), zedníky Matouše Hlaváče (č.p. 52) a Františka Hanáka (č.p. 20), stolaře Matyáše Eichmanna (č.p. 26), ševcovské mistry Aloise Albrechta (č.p. 57) a Vincence Bílého (č.p. 104) nebo krejčovského mistra Antonína . Žižlavského (č.p. 60). Někteří další obyvatelé Mouchnic pak mají jako zaměstnání uvedeno pouze "živnostník" bez přesnější specifikace. Rovněž se objevuje označení "rolník" (popřípadě "gruntovník"), většinou však je uvedeno pouze "domkař", což znamená, že dotyčný neměl velké výměry polností a živil se jako pomocník na statku při zemědělských pracech nebo jako dělník či nádeník.
Obyvatelé Mouchnic se tedy zabývali převážně zemědělstvím. Možnost zaměstnání v průmyslu nabízela především továrna na nábytek z ohýbaného dřeva v Koryčanech (v roce 1913 pracovalo v této továrně, která zaměstnávala dělníky z širokého okolí, celkem 108 obyvatel Mouchnic, o deset let později pak počet mouchnických klesl na 39; tento úbytek však byl způsoben i snížením stavu dělníků v továrně o cca 50%). Někteří dělníci nepochybně dojížděli za prací i do Brna: v roce 1946 pracovalo v brněnských továrnách dvanáct mouchnických obyvatel. V roce 1919 byla znovuotevřena cihelna. Mlýn v Haluzicích zanikl roku 1930, mouchnický o osmnáct let později (zůstal v něm pouze šrotovník pro potřeby JZD). Zrušeny byly rovněž obě pily. Ve dvacátých letech se v obci vyrábělo dřevěné uhlí, v roce 1930 máme doloženou i výrobu ovocných vín. V roce 1922 byl v obci založen Spořitelní a záloženský spolek (čili Reiffeisenka), jehož předsedou se stal B. Sušil. Roční obrat se pohyboval ve výši 300 000,- Kč. Od roku 1918 působila v Haluzicích továrna na výrobu dřevěných floků finny Galaflok; později byl sortiment rozšířen i o výrobu zápalek. V roce 1940 byla továrna přebudována na výrobu cukrovinek.
V roce 1924 byly v obci hned tři obchody se smíšeným zbožím: v č.p. 2 (Tesař; obchodoval i s mlékem), v č.p. 40 (Hrubý) a v č.p. 134 (Syrovátka). Samostatnou živnost provozovali čtyři krejčí (Arnošt Němec, Konstantin Valoušek, Bedřich Přibyl, Josef Hanák), jeden obuvník (František Žižlavský), dva záměčníci (Vojtěch Dempír, Rudolf Darmovzal), dva stolaři (Josef Zabloudil, Hugo Miklík) a dva kováři (Josef Bodeček, Gregor Růžička). Mnoho dalších však řemeslnou živnost neprovozovalo, jednak pro nedostatek práce, jednak pro nedobré podmínky.
Nejen prací je však člověk živ. V obci existovala řada spolků a sdružení, která nabízela možnost seberealizace a kulturního vyžití. Již v roce 1873 vznikl jako první na Bučovicku čtenářský spolek, mezi jehož zakladatele a hlavní organizátory spolkové činnosti patřili Jan, František a Antonín Buchýnkové, Karel Sladký a nadučitel Ferdinand Fráňa. Čtenářský spolek se roku 1910 přeměnil v místní odbor Národní jednoty, jehož činnost však nebyla na potřebné úrovni (spolku chyběla koncepce i výrazné osobnosti). Mouchnický hasičský sbor byl založen roku 1898, Sokol vznikl v roce 1913 přeměnou spolku Staroslavná obec Baráčníků (ten v Mouchnicích založil roku 1910 učitel Karel von dem Bruch) a kromě tělovýchovy rozvíjel i všeobecně prospěšnou kulturní činnost. Roku 1923 vznikla v obci i Federovaná (komunistická) dělnická tělocvičná jednota, která se nadšeně věnovala i ochotnickému divadlu.
O bohatém společenském životě v obci svědčí i přehled kulturních akcí za rok 1925: Sokol uspořádal čtyři přednášky, jeden pohádkový večer pro děti, dvacetjedna proslovů (přednášek) pro členy, tři večery pro mládež, dvě akademie, pět divadelních představení, jeden zábavný večer. Škola zorganizovala zájezd do divadla do Brna a dva výlety: do Brna a na Buchlov. Hasiči připravili čtyři divadelní představení, komunisté pak další tři. Krom těchto akcí se v obci konalo sedmnáct tanečních zábav.
V roce 1900 již bylo v obci 141 domů, ve kterých bydlelo celkem 751 obyvatel převážně české národnosti. O třicet let později již bylo v Mouchnicích 180 domů', ale počet obyvatel klesl na 729. V roce 1950 pak počet domů opět stoupl na 194, ale pokles počtu obyvatel se nezastavil; v Mouchnicích tehdy žilo pouze 611 lidí.
Z roku 1900 také pochází soupis místních tratí, jak je zaznamenal Čeněk Kramoliš: Posvátný, Svodnice, Oulehlá, Požáry, Podhůrčí, Kaplánky, Škobeř, Díly za vraty, Křivousy, Nedbalky, Štěpnice, Hluboký důl, Hejnice, u Nemotínka, u Kuče, Bohdanec nebo Bogdanec. Názvy lesních tratí: u Boudy, Nenkůvky, u Dubu, na Pelárni, Kalvica, Bukovina, Spálený.
V prvním desetiletí dvacátého století byla vybudována železniční dráha Koryčany - Nemotice. Mouchnické představa železnice příliš nenadchla: rolníci se bránili, protože trať znehodnocovala jejich pole. Přípravná jednání začla již roku 1902, v roce 1907 byl proveden nucený výkup pozemků a hned příští rok v březnu se začalo stavět. 1. srpna 1908 byla trať předána do provozu, zpočátku pouze pro nákladní dopravu. V Mouchnicích byla zastávka i s odstavnou kolejí, obec však pro vysoký tarif dráhu nevyužívala. 31. března 1920 byla zahájena i osobní doprava a později rovněž i přeprava poštovních zásilek. Malé využívání nákladní dopravy vedlo v roce 1923 k odstranění odstavné koleje.


 

Vyhledávání

Kontakt

Obecní úřad Mouchnice Mouchnice 7
68333 Nesovice
-----------------------------

IČO: 00373460
Banka: 18523-731/0100, Komerční banka
internet: www.mouchnice.cz

-----------------------------
Úřední hodiny:
Po: 8.00 - 11.00, 14.00 - 17.00
Út: 8.00 - 12.00
St: 8.00 - 11.00, 14.00 - 17.00
Čt: 8.00 - 12.00
Pá: 8.00 - 12.00
-----------------------------
Tel.: 517 367 428
ID datové schránky: szzbzgf